Máme doma ušáka aneb Výchova králičího puberťáka

Ačkoliv je chov králíčka v porovnání například se psy nebo s kočkami méně náročný, rozhodně byste ho neměli podceňovat. Klíčové jsou především začátky, když si to malé roztomilé stvoření přinesete domů a začnete s ním prožívat první společné momenty. Mluvte na něj tiše a klidně, aby se cítil v bezpečí a dejte mu dostatek času i prostoru k tomu, aby si mohl důkladně prozkoumat klec. Jakmile se osmělí, přichází ten pravý čas ho z klece opatrně vytáhnout, pochovat ho, trochu se s ním pomazlit a pak ho zase vrátit zpět do jeho obydlí. Není třeba příliš tlačit na pilu. Zvíře si lépe zvykne, budete-li ho kontaktovat častěji po kratší dobu. Celý proces pak můžete urychlit tím, když mu tu a tam nabídnete drobný pamlsek.

 

Pokud máte děti, měli byste je naučit, aby se k novému členovi rodiny chovaly ohleduplně, nebyly příliš hlučné ani roztržité a s králíkem zacházely jemně a citlivě. Zejména u menších dětí platí to, že by si neměly se zvířetem hrát bez dohledu dospělé osoby. Jen tak budete schopní minimalizovat riziko zranění králíčka způsobené špatnou manipulací, pádem z velké výšky apod. Rozhodně nejde o plané řeči! Osobně jsem byla svědkem několika zbytečných zranění, ze kterých se králík dostával velmi dlouho a stejně to nakonec odnesl trvalými následky.

 

Je třeba brát na vědomí, že ani tak malé a roztomilé stvoření, jako je králík, není hračkou k zanedbávání či bezohlednému zacházení. V prvé řadě je to živý tvor z masa a kostí, který má své pocity a potřeby. I proto vůbec neuškodí, stanovíte-li mu pevný denní řád, na který se králíček zvykne a bude tak vědět, kdy se mu dostane krmení, kdy se bude moci proběhnout po bytě apod.

 

Pokud bez problémů zvládnete všechny výše zmíněné rady, máte dobře nakročeno ke zvládnutí druhé náročné fáze králíkova života - k pubertě. Kdo má děti, tak ví, jak náročné toto období někdy bývá, přičemž u králíků tomu nemusí být jinak. Dokonce i ten nejvychovanější a nejčistotnější mazlíček Vám může náhle začít bobkovat po celém bytě a obecně tak trochu zvlčet, ale rozhodně to není pravidlem a podobně jako u lidí platí také u králíků, že je to vždy individuální. Ať už se stanete majiteli klidnějšího nebo divočejšího „puberťáka“, v obou případech platí, že je to pouze jedno období, které nakonec odezní a situace se pak vrátí zpět do normálu.

 

Když puberta klepe na dveře

Každý králík je jiný a tím pádem se každý chová jinak během své puberty. Dle mých osobních zkušeností bývají projevy puberty výraznější u samečků, kteří v tomto období neváhají na ruku svého majitele v kleci zavrčet, naznačit útok nebo dokonce bez otálení kousnout. K projevům agrese se pak mohou přidat i klasické naschvály v podobě močení a bobkování mimo klec. Ani tehdy bychom však neměli upouštět ze své snahy zůstat maximálně klidní a koncentrovaní, protože křikem nebo dokonce bitím v tomto případě dosáhnete jedině toho, že ve Vás zvíře ztratí veškerou pracně vybudovanou důvěru. Proto zatněte zuby a myslete na to, že ani ta nejhorší puberta netrvá věčně - naštěstí. :)

 

Osobně jsem měla to štěstí, že jsem prožívala s mými králíčky pubertu spíše klidnějšího ražení, ale i tak se mi kolikrát stalo, že se po mně zejména samci ohnali a že značkovali a bobkovali všude po okolí, zvláště pak, když ve své blízkosti zaznamenali samičku. Pubertu tedy berte jako přirozenou etapu králíkova života, která jednou skončí a na Vás jako na majitelích je, abyste k ní přistupovali s citem a pochopením, zároveň však pevně a důsledně - vlastně dosti podobně, jako v případě lidského adolescenta.

 

Respektujte, že klec je králíkovo teritorium, do kterého se sahá jen minimálně. Nějaké přerovnávání vybavení nebo drobné úklidy si schovejte raději až na moment, kdy králík nebude v kleci přítomen. Když už není zbytí a skutečně je třeba do klece sáhnout v jeho přítomnosti, doporučuje se králíka jednou rukou přidržet na hřbetě a po celou dobu poklízení na něj tiše a klidně mluvit. Minimalizujeme tak riziko, že zaútočí. Není to však jenom o ústupcích. V duchu metody cukru a biče je třeba králičímu puberťákovi tu a tam připomenout, kdo je tady pánem. Bobky mimo klec pečlivě sbírejte do záchůdku, přenášejte králíčka na záchůdek společně s bobečky a dejte mu tak najevo, že se Vám jeho chování nelíbí a nebudete ho tolerovat. Neuškodí ani drobný trest - za provokativní bobkování ho můžete například umístit na pár minut do klece, kde dostane čas zpytovat své svědomí. Alespoň tak získáte čas uvést do pořádku všechny následky jeho vyměšovací jízdy - posbírat všechny bobky a loužičky vyčistit octovou vodou. Aby si králík uvědomil své špatné chování, můžete uplatnit osvědčenou metodu výchovy prostřednictvím lehké papírové koule, kterou po zlobivém králíčkovi hodíte pokaždé, když dojde k nějakému výraznějšímu přečinu - uvidíte, že si překvapené zvíře po pár hodech uvědomí důsledky svého jednání a začne se chovat lépe.

 

Ani s tolerancí se to zkrátka nesmí přehánět a pokud budete v tomto stádiu králíkova života příliš mírní, vymstí se Vám to do budoucna, kdy se jeho negativních návyků budete zbavovat jen horko těžko a možná toho už vůbec nedosáhnete.

 

Poslední rada na závěr: Máte-li tu možnost, pouštějte králíka pravidelně na zahrádku, nebo s ním alespoň choďte na procházky. Ukážete mu něco nového, odvedete jeho pozornost a kdo ví, třeba z něj díky usilovnému tréninku učiníte šampiona v králičím hopu. :) Je jen a jen na Vás a Vašem králíčkovi, jak toto období přerodu mláděte v dospělého vychovaného králíčka zvládnete. Přeji Vám, abyste ho dokázali hravě překlenout a dovést váš vztah ke vzájemné symbióze. Pokud se budete oboustranně respektovat určitě se Vám to povede!!!

 

teddy králíček výchova

Teddy králíček

Prodej mláďat

mláďata momentálně nejsou k dispozici

Blog / Novinky